Celý nápad se zrodil už minulý rok, kdy jsme se rozhodli, že půjdeme na rodinný východ Slunce na Javorový. Minulý rok vyšel, co se týče počasí, perfektně. Východ byl úžasný. Jak to ale dopadlo letos?
Letos už předpověď hlásila zataženo a déšť. Sice jsme si nastavili budíky na 4 hodinu ranní. Na chatě, která se nachází na Malém Javorovém vrchu je webkamera. Před 4 hodinou tam bylo na chvíli vidět město pod horou, ale o pár minut později byla celá hora v mraku a nešlo nic vidět. Venku i pršelo. Takže nakonec sešlo z plánu vyšlapat si Javorový na východ. Mraky byly tak husté, že Sluníčko by nešlo ani vidět. Tak se šlo zase na chvíli spát a chtěli jsme jít aspoň na západ.
Bohužel i odpoledne bylo hustě zataženo a venku střídavě pršelo. I z důvodu, že jednoho člena výletu čekala operace, tak jsme v dešti nechtěli jít, ať není ta osoba nemocná, což by znamenalo zrušení operace. Už jsme přestali doufat, že někam půjdeme. Pak se znovu kouklo na kamery a světe div se – kamera ukázala krásný výhled na město. To bylo skoro půl třetí odpoledne. Velice na rychlo jsme se rozhodli, že tedy nakonec půjdeme na ten západ, jelikož mraky se začaly částečně trhat. Chtěli jsme jet lanovkou.
Bohužel, když jsme přišli k budově lanové dráhy, na dveřích bylo napsáno, že lanovka ten den nejede. Na jejich webu, na který jsme před odjezdem koukali, bohužel nebylo nic o tom, že lanovka dneska nepojede. Ale po krátkém rozmýšlení jsme se rozhodli, že to vyšlapeme pěšky. Už jsme věděli, že pěšky západ nestihneme, ale chtěli jsme si aspoň dát ten novoroční výšlap.
Cestu nahoru jsme zvolili tu od lanové dráhy. Zapnul jsem stopaře v aplikaci Mapy.cz, ať zaznamenám trasu, kudy se šlo a vyrazilo se. Tak v polovině cesty nahoru se na chvíli zabarvily mraky do západových barev. Bohužel se oblačnost opět začala zvětšovat, tak ze západu nic moc nebylo. Foťák jsem ani nevytahoval, vyfotilo se jenom pár momentek na telefon a pokračovalo se dál. Co se týče cesty nahoru, tak ze začátku to bylo jenom bahno, od poloviny už se začal objevovat sníh, který napadal pár hodin před výšlapem. Poslední třetinu trasy jsme se rozhodli, že půjdeme na okolo po cestě a ne přes sjezdovku. Je to sice mnohem delší cesta, ale za to s krásnou scenérií.
Když jsme se dostali do poslední třetiny výšlapu, tak se krajinka proměnila ve sněhovou pohádku. Stromy byly krásně zasněžené, do toho ta lehká nízká oblačnost. Jednoduše to byl moc krásný pohled. A kousek od rozcestníku Javorový – gutské rozc. se nám naskytnul pohled na vysílač. Mezi těmi zasněženými stromy to byl úžasný pohled.
Od rozcestníku už to je jenom kousek nahoru k chatě. Než jsme došli k chatě, tak už byla skoro tma, ale stále dostatek světla, aby se nemusely vytahovat svítilny. Většinou si na té chatě, a všude jinde, dávám kuřecí řízek s bramborem. Ten na javorovém byl zatím vždycky skvělý, porce byly velké. Ale tentokrát jsem si dal jenom Horké brusinky (nápoj), česnekačku a tvarohový koláček. Já vím, zajímavá kombinace. Kuchyni musím opět pochválit. Česnekačka měla sílu a koláček byl vlačný a moc chutný. Samozřejmě i pití bylo taky skvělé. Brusinky byly hodně sladký, ale to je na horách k dobru, protože to dodá trochu energie. A já mám sladké rád.
Pro zpáteční cestu jsme se rozhodli zvolit jít jinudy. Šli jsme cestou, kdy se výjde v Tyře. Tedy na několik kilometrů vzdáleném místě, než jsem měl zaparkované auto. Ale domluvili jsme si odvoz, takže to nebyl problém. Zpáteční cesta už byla samozřejmě po tmě, takže jsme vytáhli svítilny. Já používám obyčejnou svítilnu za pár stovek. Má zabudovaný akumulátor a dá se nabíjet přes USB-C, umí 3 základní režimy bílého svitu a má i dva režimy červeného světla (pro noční focení super věc) – stálé svícení a blikání pro případ nouze.
Zpáteční cestu lze jít buď celou po asfaltové cestě, nebo můžete místy jít zkratkami v lese. My šli po asfaltce, jelikož to hodně klouzalo a nechtěli jsme riskovat nějaká zranění. Času jsme měli dost a nikam nespěchali. Navíc i po té asfaltce je to po většinu času procházka krásným lesem. Dole jsme potom čekali na parkovišti v Tyře, než nás přijelo vyzvednout auto. Suma sumárum to byl vydařený výlet! Zdar dalším výletům!
Parkoviště pod lanovkou : Parkoviště Oldřichovice – dol. stanice lanovky (velké parkovistě, víc jak 100 míst určitě)
Parkoviště Tyra – Třinec, Tyra, hájenka (malé parkovistě pro cca 5 aut**)
Délka trasy nahoru*: 3.2Km
Délka trasy dolů*: 5Km
* – Dle stopaře v aplikaci Mapy.cz. Spuštěno na Samsung Galaxy S23.
** – Místo je to větší, ale je to zastávka a zároveň točna autobusu a auta tam často stojí i mimo vyhrazená parkoviště. Pozor na to, ať neodjedete s pokutou!
